Kolébka vína

Gruzie patří mezi oblasti s nejdelší tradicí vinařství na zemi – víno je součástí místního života cca již 8.000 let a je proto také označována jako „kolébka vína“. Po celou dobu se zde víno vyrábí téměř stejnou metodou, jako v době vzniku vinařských tradic. Rozmačkané hrozny včetně slupek, semen a často i stopek kvasí v hliněných nádobách, jež jsou až po hrdlo zakopané v zemi. Toto „přírodní“ víno, kvevri, má nádhernou barvu a těší se dnes opětovné oblibě, protože obsahuje minimum přísad jako jsou kvasinky, cukr, síra. Chutná tak odlišně od běžných vín – je mírně natrpklé. Takzvaná „západní“ vína se v Gruzii pěstují poměrně krátce, teprve od 19. století – i zde ale zůstává základní princip výroby stejný, pouze se odebrala dužina a z té (a ze slupek a zbytků) se pálí zdejší legendární kořalka čača.

 

Unikátní vína z kolébky vinařství

Kvevri ale není jen název vína připravovaného tradičním způsobem, ale především nádoby, v níž se víno připravuje. Místní hlína, ze které se „amfora“ vyrábí, má vysoký obsah stříbra, a tak i antibakteriální účinky. Po vypálení se nádoba ošetří včelím voskem a proces výroby může začít. Velikost nádob se pohybuje od běžných na pár desítek litrů, až po giganty schopné pojmout 15.000 litrů vína. Po skončení bouřlivé fáze kvašení se nádoba uzavře a buď zakope, nebo uloží do sklepa zvaného marani, tak dostane proces kvašení stabilní teplotu. Vína vyráběná tímto způsobem jsou výraznější a mají až oranžovou barvu (tzv. oranžová vína) …a v zásadě bílá gruzínská vína nebývají bílá, ale opravdu spíše sytě žlutá, až oranžová. Vína se nazývají podle pěstitelské oblasti – mezi nejběžnější bílé odrůdy patří Rkaciteli, Mcvane a Kisi, známá červená jsou Saperavi a Mukuzani. Proces výroby trvá nejméně půl roku, ale někdy i mnoho let – dříve často bývalo zvykem víno zakopat při narození dítěte a otevřít jej až při jeho svatbě dítěte. Proces výroby vína metodou kvevri se dostal na seznam světového dědictví UNESCO. Z celkových cca 2000 na světě známých odrůd vína jich přes 500 pochází z Gruzie.

 

Na zdraví, či gaumardžos

Stolování, jídlo a víno jsou komunitní záležitosti a odráží význam pohostinnosti v gruzínské kultuře obecně. Zajímavým zvykem je supra (doslova „ubrus“), sváteční stolování, kdy hlavní řečník či vedoucí přípitku zvaný tamada pozvedne číši a mluví na vybrané téma přípitku…mnohdy poměrně květnatě a rozvláčně. Ostatní drží číše ve výši, ale nepijí až do samotného konce přípitku, postupně se navíc v proslovech střídají. Jíst se smí, mluvit mimo připíjejícího je považováno za neslušné. Připíjí se vínem a destiláty, pivem pouze na nepřátele. Takže pozor na to, jak a čím Vám Gruzíni připíjejí!

 

Luboš (VIVA Travel)